A history of Magic: the Gathering penalty guidelines

This document provides a list of important changes to the Magic Infraction Procedure Guide (IPG) and its predecessor documents, in text form and in diagram form. I also provide personal commentary and historical context on both individual changes and on trends. (10,000 words)

(A Google Docs version is also available, but it lacks errata.)

Read More

Na začátku a na konci studia na Univerzitě Karlově, včetně na Matematicko-fyzikální fakultě, kde jsme studoval já, studenti konají povinně sliby — na začátku slib imatrikulační a na konci slib promoční. Slib promoční se skládá, pokaždé v trochu jiné podobě, na konci bakálařského studia, na konci magisterského studia a na konci doktorského studia.

V tomto článku popisuji svoji interpretaci významu těchto slibů. Snažil jsem se dostat k nějaké oficiálnější nebo autoritativnější interpretaci slibů, a to komunikací s představiteli univerzity a hledáním v knihách. Něco jsem zjistil, ale zdaleka ne tolik, kolik bych chtěl. Jsem si celkem jistý, že někde ještě leží knihy, ve kterých je více materiálu, a že někde jsou lidé, kteří o tématu ví více. Buď jak buď, já se k nim nedostal. Nenašel jsem ani žádný rozbor slibů na internetu, proto jsem tedy vytvořil tento. Popisuje jen moji interpretaci, není to oficiální názor Univerzity.

Vynechám slib po doktorském studiu, protože k jeho úplnému pochopení tak, abych o něm mohl psát, bude pravděpodobně lépe nejprve studium absolvovat.

(Google dokument se stejným textem, pokud raději čtete tam)

Read More

Když jsem byl menší, hrál jsem s bráchou hru “chodičku” s dřevěnými kostkami. Chodička funguje tak, že dva hráči pohybují jednotkami z dřevěných kostek po koberci a snaží se obsadit budovy. Budovy produkují jednotky, a jednotky hráčů proti sobě navzájem útočí. Jeden z hráčů hraje typicky za “nepřítele”, který “přichází”, tzn. nemá základnu, ale jeho jednotky se spawnují na okraji území, který “hráč” vidí.

Chodička je modelována částečně podle Dračího doupěte, ale hlavně podle počítačových real-time strategií jako Age of Empires a State of War.

Read More

When you develop, i.e. create, a video game, you may want to follow this checklist of best practices. This is less important than the actual content or gameplay of the game but these items apply to the majority of video games:

1. Enemies don’t respawn automatically unless the player is informed. By default, except for JPRG games, the expectation is that there is a limited number of enemies. No matter your genre, you must be consisent: enemies either respawn everywhere or nowhere. If there’s a special area with respawn, you must inform the player (for example, the character could be repeating “I don’t think they’ll ever stop coming.”).
2. When there’s a time limit, you must show an actual countdown timer on the screen. No matter how bad the situation looks, the default assumption is that you can leave the game on for hours away from keyboard and nothing bad will happen. The characters can keep repeating things like “We need to hurry.” or “There’s not much time left.”  but unless there’s an actual countdown timer in the HUD, you cannot punish a player for waiting.
3. Mark all points of no return. In open world games, any points of no return must be clearly marked. If completing a question will cause a chapter to end, or if moving into a certain dungeon will end a part of the game or if talking to a certain NPC will move you in the finale, a big red dialog box should pop up in the player’s face, stating in no uncertain terms something like “This is a point of no return. If you proceed, the chapter will end and you will no longer be able to return to Littletown. Do you wish to proceed? [Yes, move on.] [No, not yet.]” Do not use in-character dialog for this. Make it very clear by using a game interface element.

Read More