Ještě jsem nebyl nikdy obžalován z trestného činu, ale bojím se toho. Odsouzení za trestný čin je přísný trest, a to nejen kvůli času strávenému ve vězení. Každé odsouzení se zapisuje do trestního rejstříku, ze kterého se úmyslné trestné činy mažou až za dost dlouhou dubu. Protože je možné být odsouzen i za trestné činy, o jejichž existenci nevíte, přečetl jsem celý český trestní zákoník a podstatnou část zákoníku francouzského (protože ve Francii strávím následujících 5 měsíců). V tomto článku popisuji svoje poznatky a názory, a tyto dva zákoníky srovnávám.

Nejsem právník a toto není právnická rada.

Obecná část

ČR: Vše je v trestním zákoníku. Český právní řád má jednu nesrovnatelnou výhodu oproti většině cizích právních řádů včetně francouzského – a totiž to, že všechny trestné činy jsou v trestním zákoníku. A pouze za trestný čin můžete dostat zápis do trestního rejstříku nebo jít do vězení. To není vůbec samozřejmost – ve Spojených státech ani právníci netuší, kolik trestných činů vlastně existuje.

Právní omyl negativní. Srovnejte tyto formulace:

• FR: „Není trestně odpovědný, kdo myslel, že jedná v mezích zákona, a své chyby se nemohl vyvarovat.“
• CZ: „Kdo při spáchání trestného činu neví, že jeho čin je protiprávní, nejedná zaviněně, nemohl-li se omylu vyvarovat.“

Obě věty říkají to samé, ale francouzská je lepší, protože je z ní lépe patrné, že se vztahuje i na nedbalostní trestné činy. Laik čtoucí český trestní zákoník by si mohl myslet, že nedbalostní trestný čin nevyžaduje „zavinění“ (vyžaduje, nevyžaduje „úmysl“). Na druhou stranu český zákoník definuje, co znamená „možnost se vyvarovat“, takže v tomto ohledu je lepší.

Uposlechnutí příkazu. Francouzský zákoník má skvělou formulaci:

• FR: „Není trestně odpovědný, kdo vykoná čin přikázaný legitimní autoritou, pokud tento čin není zjevně protiprávní.“

My nic takového nemáme, ale měli bychom mít.

Zvláštní kritérium nutné obrany. Oba zákoníky mají téměř identické formulace pro nutnou obranu a krajní nouzi, ale ve francouzském zákoníku je navíc tento bonus:

• FR: „Jedná v rámci nutné obrany také ten, kdo spáchá čin jinak trestný, aby odrazil, v noci, neoprávněný vstup do obydleného místa vloupáním, násilím nebo lstí.“

Všimli jste si té formulaci „v noci“, kterou jsem zdůraznil? Přišlo mi humorné, že je tam tento speciální dodatek, ale že když se budete bránit proti zlodějům za denního světla, tak vám bude muset stačit běžná formulace nutné obrany.

Ale vážně – tahle formulace je špatná, protože vám zřejmě dovoluje zabít zloděje, který se k vám v noci vloupá, i když sám nemá zbraň nebo je to třeba malé dítě.

Některá svědectví nestačí k odsouzení. Francouzský zákoník obsahuje jedno zvláštní pravidlo o dostatečnosti důkazů:

• FR: „Nikdo nesmí být odsouzen jen na základě prohlášení účiněných osobami, které se vyhnuly vlastnímu trestnímu stíhání tím, že včas na svůj trestný čin upozornili autority […].“

Je to zajímavé, protože u nás existuje jen velmi málo psaných pravidel o tom, jaké důkazy stačí a jaké ne, a vesměs se to nechává na rozhodnutí soudců a na precedentech.

NEJHORŠÍ ČÁST FRANCOUZSKÉHO ZÁKONÍKU. Teď dávejte pozor, protože zde je nejhorší část obecné části francouzského zákoníku. Je nejhorší, protože vás nutí, abyste sami svědčili proti sobě, což jde proti principům, podle kterých by mělo trestný právo fungovat. Čtěte:

• FR: „Tomu, kdo použije šifrovací prostředek […] pro spáchání nebo přípravu trestného činu, se zvýší maximální sazba trestu odnětí svobody [o jednu kategorii].“
• FR: „To se nevztahuje na pachatele, který na žádost soudu nebo administrativních autorit poskytl čistý text a jakékoliv [klíče a metody] potřebné k dešifrování materiálu.“

Definice šifrovacího prostředku je dosti široká a patří do ní v každém případě jakékoliv zaheslování (souboru, počítače, e-mailové schránky), a dokonce používání protokolu HTTPS.

Pokud tedy soud objeví data, o kterých má podezření, že byla použita k trestnému činu, a nejsou volně přístupná bez hesla, tak jste povinni je pro soud rozšifrovat, i kdyby to byly třeba vaše plány k přepadení banky. Srovnejte to například s tím, když tyto plány zakopete metr do země. Policie se vás může zeptat „Kam jsi zakopal ty plány?“ a vy můžete říct, „Jdi do háje,“ ale pokud se vás policie zeptá, „jaké je heslo k tomuhle ZIP souboru?“, tak vám stejná odpověď vynese o 10 let vězení navíc.

A to není všechno! Představte si, že policie najde hesla sama (např. protože je to „1234“ nebo ho máte přilepené na počítači“). Pak jste použili šifrovací prostředek, ale nikdo nemá důvod vás žádat o čistý text a klíč. A soud může vás trest zvětšit.

Ano, soud se může rozhodnout neaplikovat tuto formulaci a dát vám obyčejný trest, ale podle mě by vůbec neměl mít možnost o vyšším trestu uvažovat.

Zvláštní část

Než přejdeme k jednotlivým trestným činům, podívejme se nejdřív na „zvláště přitěžující okolnosti“, tedy okolnosti, které přímo zvednou horní sazbu trestu. Ty nejsou v ani jednom zákoníku vypsány hromadně, ale opakují se u každého trestného činu. To je zvláště otravné ve francouzském zákoníku, kde jich je fakt hodně, zaberou dvě stránky a malé změny někde uprostřed nemáte šanci si všimnout.

To je mimochodem celkem špatný rys francouzského zákoníku – mnoho věcí je napsáno zbytečně dlouze a hodně se věci opakují. Francouzští zákonodárci by měli najmout softwarového inženýra (hlásím se dobrovolně), aby ten jejich zákoník trochu zrefaktoroval.

Přejděmě tedy k typickému výčtu zvláště přitěžujících okolností. Tento výčet se mění trestný čin od trestného činu, ale podívejme se třeba na ty u vraždy:

• ČR: Vyšší trestní sazba se použije, když je čin spáchán:
  • na dvou nebo více osobách
  • na těhotné ženě
  • na dítětě mladším patnácti let
  • na úřední osobě (v souvislosti s výkonem funkce)
  • na svědkovi nebo znalci (v souvislosti s výkonem funkce)
  • na lékaři (v souvislosti s výkonem funkce)
  • na jiném pro jeho skutečnou nebo domnělou rasu, příslušnost k etnické skupině, národnost, politické přesvědčení, vyznání nebo proto, že je skutečně nebo domněle bez vyznání
  • opětovně
  • zvlášť surovým způsobem
• FR: Vyšší trestní sazba se použije, když je čin spáchán:
  • na dítěti mladším patnácti let
  • na rodiči
  • na těhotné ženě
  • na nemocné osobě
  • na postižené osobě
  • na soudci, právníkovi, úřední osobě, policistovi, celníkovi, členu vězeňské služby, hasiči, dobrovolném hasiči nebo hlídači (v souvislosti s výkonem funkce)
  • na učiteli nebo zaměstnanci školy, řidiči veřejného dopravního prostředku, osobě sloužící veřejnosti, lékaři (v souvislosti s výkonem funkce)
  • na osobě blízké nějakému soudci, právníkovi […] v souvislosti s výkonem funkce těchto osob
  • na svědkovi, aby mu zabránil ve svědčení
  • kvůli příslušnosti nebo nepříslušnosti, skutečné nebo domnělé, oběti k určité etnické skupině, národu, rase nebo náboženství
  • kvůli sexuální orientaci nebo identitě oběti
  • organizovanou skupinou
  • na své osobě blízké
  • na jiné osobě, protože odmítla svatbu nebo partnerství

Pojďme to rozberat. Francouzský zákonodárce trestná přísněji mnohem širší okruh okolností, což vidíme z rozšířeného seznamu chráněných povolení, z toho, že osoby blízké pachateli mají zvláštní ochranu a také, že nemocné osoby (a to i nemocné třeba chřipkou) mají ochranu. Jednoho by napadlo, jestli dobrou obranou proti vrahovi by nebylo useknout si před ním ruku, „ha! jsem postižený; když mě zabiješ teď, půjdeš na doživotí!“.

Poslední zajímavost v těchto seznamech je, že Česká republika považuje ateismus za hodný ochrany, zatímco Francie pouze náboženství. Francie navíc nechrání politické přesvědčení.

Tak, a nyní už se můžeme pustit na porovnání nejvyšší sazeb za jednotlivé trestné činy.

V následující tabulce vidíte je pro každý vybraný trestný čin uvedena horní hranice trestní sazby a u některých činů jsou moje komentáře.

Pak mě ještě zajímaly následující trestné činy: incest a popírání holocaustu.

Tak předně, francouzský zákon nekriminalizuje incest. Yay! V České republice můžete jít za soulož s příbuzným do vězení na dva roky, zatímco ve Francii je taková soulož legální. To je dobře. Není jasné, proč je incest kriminalizovaný. Jeden komentář k trestnímu zákonu, který jsem četl, zmiňoval, že trestný čin chrání morální zásadu, podle které je soulož mezi příbuznými špatná. Uh, ok. Proč? Myslíte, podobně špatná jako soulož mezi osobami stejného pohlaví? Druhý komentář zmiňoval, že trestný čin chrání práva dítěte, které má větší šanci narodit se postižené. V takovém případě – proč je postihována soulož příbuzných stejného pohlaví, ze které dítě vzejít nemůže? A vzhledem k tomu, že interupce je v ČR legální, nemůžeme mít pak pravidlo, které by zbavilo odpovědnosti matku, která projde interupcí? (Podle Davidova komentáře se jako soulož bere pouze jednání, které skutečně může vyústit v početí, čímž moje argumentace přestává dávat smysl. Zároveň je tím vyjasněno, že není chráněna morální zásada, nýbrž zdraví dosud nenarozeného dítěte.)

Co se týče popírání holocaustu, má Francie tytéž paragrafy a trestá ho rokem vězení. Nelíbí se mi to, a naštěstí se to nelíbí i dalším lidem, takže se možná něco s tím zákonem stane, ale vydržel ve Francii už 25 let, takže zase takovou šanci bych tomu nedával.

Nu, a to je vše pro tento článek. Doufám, že jste se něco dozvěděli o trestním právu a nezapomeňte, že nejsem právník. (Milý čtenáři, pokud jsi ty právník, budu rád, když opravíš chyby v tomto článku.)