Report z výzkumu nejčastějších příčin smrti a jeho dopady na osobní správu rizika

Původně jsem tento článek chtěl nazvat “Jak nezemřít”.

Statistické úřady jednotlivých států zveřejňují úmrtností tabulky, ve kterých je pro každou příčinu smrti, věkovou skupinu a pohlaví vypsáno, kolik lidí daným způsobem zemřelo. Z těchto tabulek se dají vytáhnout zajímavé znalosti, které se dají aplikovat i v osobní správě rizika.

Správou rizika myslím plánování vlastní osobní činnosti tak, aby člověk mohl minimalizovat pravděpodobnost, že brzy zemře nebo se mu stane jiná nemilá událost. Mnohým příčinám smrti se dá předejít, ovšem některé jsou tak vzácné, že nestojí za to se jimi zabývat – čas je lépe strávit eliminováním rizika příčiny, která zabíjí častěji.

Podívejme se tedy na data!

Zdroje dat

Data jsem získal ze třech zdrojů: z Českého statistického úřadu pro ČR, z národních archivů pro Spojené království, a z aplikace CDC pro Spojené státy. Data byla často k dispozici ve formě Excelovských souborů (mnoho souborů pro ČR, mnoho listů jediného souboru pro UK) nebo se dala exportovat jako CSV (Spojené státy).

Každá země ovšem dávala k dispozici jiná data s jinými omezeními – ČR používá jen tříciferné kódy nemocí, UK nedělí věkové kategorie nad 85 let a USA skrývají některá data, abychom “zachovali soukromí jedinců”.

Podařilo se mi ovšem vytvořit megatabulku, ve které byl každé kombinaci “příčina smrti + věková skupina + pohlaví + země” přiřazen počet úmrtí.

Mezinárodní klasifikace nemocí

Příčiny smrti se rozlišují podle mezinárodní klasifikace nemocí (MKN-10, desítka značí, že je to desátá verze této klasifikace). Každé nemoci nebo úrazu je přiřazen kód, který může vypadat například takto: C50.512, který se dá rozložit takto:

  • C – novotvary (“nádory, rakovina, …”)
  • C50 – zhoubný novotvar prsu
  • C50.512 – spodní vnější kvadrant levého ženského prsu

V tabulkách pro ČR ovšem byly zveřejňovány pouze první tři cifry (tj. například jen C50 pro výše uvedený příklad), spokojil jsem se tedy s touto úrovní podrobnosti.

Základní výsledky

Za posledních deset let zemřelo v České republice 1,067,592 lidí, ve Spojeném království pak 7,093,188. Dat je dostatek na to, aby výsledky z nich zjištěné měly nějakou statistickou váhu.

Nejčastější příčiny smrti jsou:

  1. Chronická ischemická choroba srdeční (1,595,738 smrtí)
  2. Zhoubný notvar průdušky – bronchu a plíce (1,159,334 smrtí)
  3. Akutní infarkt myokardu (922,846 smrtí)

Obecně se dají základní výsledky shrnout takto:

  • Co vás zabije nyní:
    • autonehoda
    • sebevražda
  • Co vás zabije nakonec:
    • kardiovaskulární onemocnění
    • infekce
  • Co vás zabije, když s tím nepřestanete:
    • kouření

Sebevraždy

Nejčastější příčinou smrti pro lidi od 15 do 45 let je sebevražda, konkrétně pak “úmyslně sebepoškození oběšešním, uškrcením a zadušením”. Sebevraždě se dá zabránit a sklony k sebevraždou jsou léčitelné.

Sebevražda je asociována s depresí. Člověk v depresi má asi 20x vyšší pravděpodobnost, že spáchá sebevraždu než člověk, který v depresi není. Pro kontrolu doporučuji Beck’s Depression Inventory, což je velmi dobrý test odhadující sílu deprese, a pacient ho může vyplnit sám. Když jsem ho vyplňoval naposledy, vyšly mi jen 4 body, z čehož jsem byl velmi nadšený, ježto ještě pár měsíců předtím bych měl určitě mnohem vyšší číslo.

Zajímavé je také, že ženy mají mnohem nižší tendenci podléhat sebevraždě, asi 5x méně než muži.

Zaměření na věkovou kategori 20-25 let

Dále jsem se zaměřil na věkovou kategorii 20-25 let, jejímž jsem členem.

Vraždy ve Spojených státech

Ve věku 15-25 let je ve Spojených státech amerických nejčastější příčinou smrti “napadení výstřelem z jiné a neurčené střelné zbraně”. Pokud započítám správně i poměr obyvatelstva, přestože zemře v USA takovýmto způsobem poměrně 95x tolik lidí než v České republice.

I v České republice ovšem věková skupina 20-25 let je k napadení nejnáchylnější, mnohokrát více než jakákoliv jiná věková skupina.

Úrazy podle kategorií

V České republice za posledních 10 let rok nejvíce smrtí vzniklo v těchto kategoriích úrazů (pro věkovou kategorii 20-25 let):

  1. Dopravní nehoda (1225)
    1. Jedná se převážně o cestující v osobním automobilu.
  2. Úmyslné sebepoškození (744)
  3. Úmyslné sebepoškození nebo napadení – nezjištěno (188)
  4. Náhodná otrava škodlivými látkami (115)
    1. Jedná se převážně o jedovatý plyn.
  5. Pády (103)
  6. Náhodné utonutí a potopení (82)

Vybrané příčiny

O některých příčinách smrti se mluví nepoměrně vysoko oproti tomu, kolik smrtí způsobují, a naopak. Některé zajímavé jsem vytáhl. Vedle každé příčiny je počet Čechů, kteří tímto způsobem zemřeli za posledních deset let v této věkové kategorii (20-25 let):

  • Klíšťová encefalitida (0)
    • Oběť blesku (2)
    • Kontakt s neurčeným jedovatým živočichem nebo rostlinou (6)
  • Meningokokové infekce (6)
  • Chřipka (7)
  • Dotyk elektrického vedení (8)
  • Náhodná otrava jedovatými plyny a parami (43)
  • Napadení (66)
  • Pády (103)
  • Úmyslné sebepoškození oběšením, uškrcením a a zadušením (437)

Co vás zabije nakonec

Největším příčinám smrti se nyní zabránit nedá:

  • kardiovaskulární nemoc
  • novotvary
  • cukrovka
  • stárnutí

Bohužel s tímto poradit nedokážu. Pokud byste měli naději v budoucnost a v rychlý technologický pokrok, můžete zkusit pomoci s vědeckým výzkumem (všechny čtyři výše uvedené příčiny jsou zkoumány a lidé se snaží přijít na to, jak jim zabránit), anebo na pokrok ve vědeckém výzkumu věnovat peníze.

Závěry a doporučení

Z této práce bych vyvodil několik závěrů:

(Poznámka: Závěry nejsou silně podložené daty, používají silnější výrazy než co bychom mohli z dat očekávat a nemusí být nutně pravdivé, viz komentář Davida Záleského níže. Jen si myslím, že jsou to lepší doporučení než žádná doporučení.)

  • Očkování proti klíšťové encefalitidě není užitečné.
    • Já očkovaný jsem, ale vzhledem k tomu, že na encefalitidu nikdo neumírá, není to mi k ničemu moc dobré.
  • Bouřka není moc nebezpečná.
    • Za posledních deset let zemřeli jen 2 mladí lidí na úder bleskem. Pokud vám tedy nevadí prochladnutí nebo jen nepříjemné pocity, nemusíte se bouřky příliš bát, protože pohybovat se v bouřce zase není tak moc nebezpečné. Pokud byste se přesto chtěli před bouřkou chránit, doporučuji se řídit podle zásad na serveru SkautQA.
  • Zmije není vůbec nebezpečná.
    • Za posledních deset let žádný mladý člověk nezemřel na kontakt se zmijí; a jen pár lidí zemřelo na kontakt s “neurčenými jedovatými živočichy nebo rostlinami”, což může být cokoliv.
  • Chřipka zabíjí i mladé, ale ne moc.
    • Je mýtus, že musíte být náchylní nebo staří, aby vás chřipka mohla zabít, ale vaše pravděpodobnost na přežití je přesto velmi vysoká. Přesto ovšem podle jiné analýzy se i zdravým dospělým vyplatí očkování proti chřipce, pokud si ceníte dostatečně svého času a zdraví.
  • Elektřina je nebezpečná.
    • Kromě 8 smrtí na dotyk elektrického vedení je ještě 20 smrtí v kategorii “jiná elektřina”, což zahrnuje například nehody s elektrickými spotřebiči a dráty v domácnosti.
  • Velmi nebezpečné jsou jedovaté plyny.
    • Odhadnul bych, že nejčastěji se jedná o plyn unikající v domácnosti. Pokud vaše domácnost obsahuje plynové přístroje, doporučil bych si projít návody, jak zajistit jejich bezpečnost a jak se chovat v případě krize.
  • Velmi nebezpečné jsou pády.
    • Je naprosto zbytečné riskovat pády. Přepadnutí z kamenné římsy může být smrtící, i pro velmi malé výšky. Nechoďte na okraje skal. Nechoďte po kamenných zídkách, které jsou vysoko nad povrchem. Nepřibližujte se k okraji plošiny, na které stojíte, aniž byste před sebou měli zábradlí nebo plot.
  • Velmi nebezpečná je sebevražda.
    • Pokud začnete přemýšlet nad konkrétním způsobem, jakým se zabijete, je to signál, že jste v rizikové skupině, a měli byste promluvit s dalšími lidmi co nejdříve. Nejvyšší šanci pomoct má psycholog; další možnosti jsou linky důvěry (máme jich v ČR několik) a blízcí přátelé. Pokud nejste schopní mluvit alespoň s někým z nich, internet se také snaží pomoci (r/suicidewatch), ale moc mu to nejde, a doporučoval bych spíše psychologa. Pokud ale myslíte, že byste byli dobří v přesvědčování lidí, aby sebevraždu nespáchali, práce na subrreditu /r/suicidewatch vám nabízí možnost, jak zachránit lidské životy. Jeho existence je mezi psychology kontroverzní, ale návštěva psychologa je stigmatizována, a mnoho lidí ho navštívit nedokáže, zatímco napsat post na internet je mnohem jednodušší.
  • Nebezpečné jsou i dopravní nehody.
    • Nejvýhodnější je přestat jezdit autem. To není tak obtížné, jak by se mohlo zdát. V podstatě všude se můžete dostat i autobusem, vlakem nebo letadlem, které jsou mnohonásobně bezpečnější (letadlo je bezpečnější než vlak, vlak bezpečnější než autobus, autobus než auto).
    • Velmi nebezpečné je také být chodcem přecházejícím přes silnici nebo jdoucím podél silnice. Vyhněte se chození podél silnic, pokud můžete.
    • Výzkum ukazuje, že většina řidičů si o sobě myslí, že jsou nadprůměrní řidiči. Přesto nemůže být většina nadprůměrnými řidiči. Pokud si myslíte, že jste nadprůměrní, přesto být nemusíte, a navíc můžete v autě snadno zemřít, i pokud nejste na vině.
    • Novější auta jsou mnohem bezpečnější. Pokud přesto chcete jezdit autem, čím novější a s čím modernějším vybavením, tím méně smrtí.

Podrobnější data

Podrobnější data můžete najít v mé prezentaci zápočtového projektu (PDF) nebo na mé interaktivní stránce o smrtích v České republice.

  1. David Záleský napsal:

    — „Beck’s Depression Inventory,“
    Yey, 16 bodů. Can I get a cookie?

    Mám pocit, že na rozdíl od většiny ostatních tvých článků je tenhle až příliš tendenční a objevuje se v něm velké množství závěrů, které z použitých dat přinejmenším nevycházejí.

    — „Co vás zabije, když s tím nepřestanete: kouření“
    Nevím, jak ty, ale já jsem v těch datech o kouření nenašel jedinou zmínku. Pokud chceš uvádět kouření jako jednu (dokonce jedinou) klíčovou příčinu smrti, kterou je možné eliminovat upuštěním od ní, byly by asi vhodné nějaké údaje o tom, jakou mírou se kouření podílí na vzniku rakoviny, či jiných smrtelných onemocnění. To, co be tvých statistikách vidím, je „Rakovina bronchu a plic je nebezpečná,“ to co v nich nevidím (aniž bych hodnotil pravdivost výroku samého), je „kouření je nebezpečné.“

    — „Co vás zabije nakonec: stárnutí“
    Tatáž námitka jako u kouření. Co třeba nějaká statistika o tom, ve kterém věku se nejčastěji umírá, která by podpořila (či zpochybnila) hypotézu, že stárnutí zvyšuje pravděpodobnost úmrtí. (Což je sama o sobě zajímavá hypotéza, vzhledem k tomu, že pravděpodobnost úmrtí se u každého blíží 100 %. Nicméně určitě se dá reformulovat tak, aby smysl měla.)

    — „O některých příčinách smrti se mluví nepoměrně vysoko oproti tomu, kolik smrtí způsobují, a naopak. Některé zajímavé jsem vytáhl. Vedle každé příčiny je počet Čechů, kteří tímto způsobem zemřeli za posledních deset let v této věkové kategorii (20-25 let)“
    Tato sekce (zejména v jejím spojení s poslední kapitolou) je podle mě nejvíce zavádějící. Lidé ve věku 20-25 let přeci netvoří celou společnost (dovolím si dokonce tvrdit, že tvoří jen její menšinu), a tak není možné opírat argument „těmto příčinám smrti je věnována nepoměrně velká pozornost ve srovnání s počtem úmrtí“ o data z jedné vybrané věkové skupiny (tím spíše ze skupiny, která bude patřit spíše k těm méně rizikovým u většiny z nich).
    Mediální a obecně celospolečenská pozornost je ovlivněna i mnoha jinými faktory. Například účinností prevence – Říkat lidem, aby nesahali na elektrické vedení je nejspíš přeci jen účinnější, než jim říkat, aby nenechali své buňky se amitoticky dělit.

    — „Očkování proti klíšťové encefalitidě není užitečné. … [V]zhledem k tomu, že na encefalitidu nikdo neumírá, není to mi k ničemu moc dobré.“
    Takováto logika až nebezpečně zavání typicým anti-vakcinářským obrácením příčiny a následku. („Nikdo nemá obrnu -> není tedy třeba se proti ní očkovat.“, spíše než „Nikdo nemá obrnu, protože jsou proti ní všichni očkováni.“)
    U klíšťové encefalitidy je situace pochopitelně jiná, jelikož se jedná o očkování dobrovolné. Argumentace statistikami úmrtnosti (ve velmi specifické věkové skupině) je nicméně naprosto nedostatečná. Kolik likdí klíšťovou encefalitidou onemocnělo? Kolik z nich zemřelo? Kolik z nich má trvalé následky? Jak závažné? Jaká je efektivita očkování? Tohle jsou otázky, na které potřebuješ znát odpovědi k tomu, aby sis mohl řádně vytvořit názor na užitečnost očkování.

    — „Zmije není vůbec nebezpečná. Za posledních deset let žádný mladý člověk nezemřel na kontakt se zmijí…“
    To, že se na něco neumírá, přeci neznamená, že to není nebezpečné. Opět zde chybí statistiky o tom, kolik lidí vůbec do kontaktu se zmijí přišlo, a jaké byly následky.

    — „Je naprosto zbytečné riskovat pády … Velmi nebezpečné je také být chodcem přecházejícím přes silnici … Nejvýhodnější je přestat jezdit autem“
    Nejen z těchto citátů (ty jsou spíše méně vypovídající), ale i například z těch o zmiji a encefalitidě, je vidět extrémně úzký profil tohoto výzkumu, a zároveň snaha vyvozovat z něj mnohem širší závěry.
    Článek dovádí až skoro do extrému parafrázi Nietzscheho výroku „Co tě nezabije, to tě posílí.“ Posilování sice nehlásá, nicméně jakékoliv jiné škodlivé následky (kromě smrti) bagatelizuje či vůbec neuvádí. Což by samo o sobě u článku nazvaného „Report z výzkumu nejčastějších příčin smrti“ nebylo příliš negativní. Proč se také zabývat něčím, co není předmětem výzkumu.
    Nicméně, jak už jsem na několika konrétních případech naznačil, není možné z těchto úzce zaměřených dat vyvozovat obecné závěry. U těch je totiž nutné zohlednit i ony další faktory. Pokud tak neučiníš, budou ti vycházet nesprávné (a někdy i nebezpečné) závěry typu „Zmije jsou neškodné, zatímco přecházení silnice je velmi nebezpečné.“, „Očkování proti klíšťové encefalitidě je zbytečné, raději si dejte pozor na stárnutí.“
    Navíc to vyznívá i tak, že jediným smyslem života je jen přežívání. Pokud nezemřít (nebo alespoň zemřít co nejpozději) je jediný můj cíl, a proto vždy volím možnost, která vede k nejmenší pravděpodobnosti úmrtí, tak vlastě nežiji. Jen přežívám. A já osobně budu vždy dávat přednost žití před přežíváním, a to i za cenu dřívějšího úmrtí.

    — „Sebevraždě se dá zabránit a sklony k sebevražd[ě] jsou léčitelné … Pokud začnete přemýšlet nad konkrétním způsobem, jakým se zabijete, je to signál, že jste v rizikové skupině, a měli byste promluvit s dalšími lidmi co nejdříve.“
    V tomto se asi neshodnu nejen s tebou, ale asi ani s převažujícím názorem napříč společností. O tom, jakým způsobem se zabiju, přemýším docela často (ne každý den, ale alespoň každý měsíc to bude), a za tu dobu jsem si už možné metody roztřídil do spousty skupin podle různých kritérií ve snaze vybrat vhodnou metodu pro případnou situaci a důvod k provedení sebevraždy.
    Rozhodně se však nedomnívám, že je to něco, čemu bych měl bránit, nebo se z toho dokonce „léčit.“ Pro mě je sebevražda jednou z relevantních možností ukončení mé existence. Můj život totiž patří jen mně, a já s ním budu nakládat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. A pokud někdy dospěji k přesvědčení, že útrapy a strasti, které mi život přináší jsou v hrubém nepoměru s jeho slastmi, a mé osobní štěstí zůstáva nenaplněné, mohu se rozhodnout svoji existenci ukončit.
    Toto mé rozhodnutí nepodléhá schválení žádné jiné osoby, a v žádném případě si nepřeji, aby se mně v takovém případě někdo snažil zastavit, nebo „léčit.“ Chtít svobodně rozhodovat o svém životě není nemoc. Existují situace, kdy je smrt lepší než život, a určení míry toho, co je možné snést, je otázkou jen pro mě samého.

Napsat komentář