Čas strávený počítačovými hrami není ztracený.

Zdá se, že několik lidí v mém okolí cítí určitý pocit viny, když stráví hodně času počítačovými hrami. Takový pocit je nelogický.

Článek „Jak stále hrát World of Warcraft jako rodič“ (anglicky) obsahuje tento inspirující odstavec:

Jedna věc, kterou jsem zjistila, když jsem se stala (převážně) zodpovědnou dospělou, je, že mnoho lidí odsuzuje hraní počítačových her. Zdá se, že ve světě dospělých můžeš mít jakýkoliv koníček, který chceš; pokud to ovšem není hraní. Jakmile odhalíš, že se oddáváš této zábavě, začne se na tebe hrnout samá negativita.

Hraní počítačových her se neliší mnoho od jiných koníčků jako je např. hraní na hudební nástroj, setkávání se s přáteli v hospodě, skauting nebo čtení. Jedná se převážně o zábavnou formu trávení volného času.

Nepodaří se mi sice jedním článkem přesvědčit společnost, aby se přestala dívat na hráče svrchu, ale možná aspoň můžu přesvědčit tebe, čtenáři, že pokud tě baví hrát počítačové hry, neměl bys cítit ani trochu pocit viny nebo méněcennosti.

Hraní na počítači není zdravotně závadné. Ano, jsou nějaké problémy s tím, že dlouhodobé sezení u počítače může poškodit záda, ale nejedná se rozhodně o žádnou překážku na takové úrovni, že bychom „neměli hrát na počítači proto, že to není zdravé.“

Mnoho lidí by řeklo, že např. cvičení je lepší forma trávení času než hraní počítačových her. Je pravděpodobné, že cvičení pomáhá vašemu zdraví a pravděpodobně i prodlužuje život. Ale to se vzájemně nevylučuje – můžete cvičit a hrát hry.

A když se dostaneme k ostatním aktivitám, už není vůbec jasné, odkud společnost bere myšlenku, že by počítačové hry měly být horším koníčkem než něco jiného – např. já se právě teď učím japonštinu. Mnoho lidí by mělo tendenci mě za to chválit a kdybych se zeptal „co je pro mne lepší způsob trávení volného času – učit se japonsky; anebo hrát FPS střílečku?“, možná by někteří odpověděli, že to první. Ale oboje jsou jen koníčky. Ani jedno z toho mi nebude v profesním životě vůbec k ničemu platné. Jsem programátor – nepotřebuji umět japonsky ani hrát počítačové hry. A pokud mě počítačové hry baví víc, jsou možná lepším koníčkem než učení.

Někteří z mých vrstevníků říkají „Vyplýtval jsem týdny svého života hraním počítačových her.“

Blbost.

Bavilo tě hraní? Pokud ano, nejedná se o vyplýtvaný čas. Pro mnoho z nás je osobní štěstí a radost jednou z nejdůležitějších životních hodnot, pokud ne tou nejdůležitější. Neměli bychom si zazlívat, že trávíme svůj čas jednou z nejpříjemnějších a nejzábavnějších aktivit, jakou lidstvo kdy vymyslelo. Porovnávání se čtením je obzvláště humorné, protože jedním z důvodů, proč jsou hry odsuzované, je, že se jedná o aktivitu pro jednotlivce a nevyžadují sociální kontakt. Čtení také ne! Orientační běh také ne!

Jsou aktivity, které jsou striktně lepší než hraní počítačových her: altruismus, charita, pomoc druhým, nebo vydělávání peněz, aby jeden mohl věnovat ještě více peněz charitě. Ale jen velmi málo lidí podniká tyto aktivity, a nedokážeme se jim věnovat běžně. Otázka většinou není budu vydělávat peníze anebo hrát počítačové hry?, ale spíše budu hrát počítačové hry anebo dělat jinou aktivitu, jejímž hlavním účelem je pobavit se?, např. sledování televizních zpráv.

Rozhodně je možné argumentovat, že u malých dětí dává smysl omezit čas strávený počítačovými hrami – z mnoha důvodů. A tento článek se ani nesnaží říct, že hraní počítačových her je lepší aktivita než cokoliv jiného. I jako student vysoké školy potřebujete myslet na dlouhodobější budoucnost a podobně; ale pokud jen vybíráte mezi dvěma koníčky, nenechte se ovlivnit předsudkem společnosti.

Pokud je i váš případ, že máte určitý pocit viny, když hrajete počítačové hry, nebo se cítíte špatně, když vám vrstevníci vyčítají, že trávíte „příliš“ mnoho času u počítače, a tento článek vás ho nezbavil, můžete kontaktovat a rád o tom popovídám.

Protože vážně, co je zábavnější než zabíjet draky?

DragonKill

 

4 komentáře

  • Pavel

    S článkem nemohu nez souhlasit ač ne pocit viny stále provází, ale hraní me částečně naplňuje

  • Pavel H.

    Já jsem si spojil práci se zábavou – programuji počítačové hry. Kupodivu jsem schopen celý den programovat a pak si ještě večer něco zahraju (ale samozřejmně něco jinýho). Každopádně dobré zamyšlení 🙂

    • Petr Hudeček

      To je fajn! A děkuju za pochvalu!

      Dříve jsem si částečně zdůvodňoval to, že můžu hrát počítačové hry tím, že je také programuji, a tedy „dává smysl, abych je hrál“, protože „to potřebuji pro práci“. Byla to špatná racionalizace. Nepotřebuji být programátorem počítačových her, abych mohl bez problémů počítačové hry hrát.

Napsat komentář: Pavel Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.