Žádný jazyk nedokáže vyjádřit všechno. V každém jsou slova, která se prostě nedají snadno vyjádřit v jiných jazycích. Čeština je velmi pěkný jazyk a pro mnoho skutečností má více než jedno pojmenování. Přesto jsou ovšem některá slova, která mi v ní chybí. Některá z nich jsou v jiných jazycích (jako třeba v angličtině), jiná neexistují vůbec.
„Slova“ uvedená v uvozovkách neberte jako něco, co bych chtěl zavést do češtiny, jen jsem se snažil daný výraz nějak srozumitelně pojmenovat. Nuže, jděme na to.
„nenenávidět“
Příklad věty: „Nenenávidím tě, prostě tě jen nemám rád.“
Význam: „Není pravda, že bych tě nenáviděl, prostě tě jen nemám rád.“
V češtině není možné vytvořit zápor od slova, které začíná příponou ne-. Kvůli tomu nemůžeme vytvářet některá slovní spojení, která si například angličané mohou dovolit: „I don’t hate you.“ nebo dokonce „I don’t dislike you.“
Zajímavé by mohlo být i slovo „nenevěřit“, kde např. „Nenevěřím ti.“ by znamenalo „Není pravda, že bych ti nevěřil. Možná ti věřím, možná jsem si ještě neudělal názor.“
„zítra (v minulosti)“
Příklad věty: „Pak jsme šli spát a *zítra jsme znovu vyrazili na cestu.“
Význam: „Pak jsme šli spát a druhý den jsme znovu vyrazili na cestu.“
V češtině se dá slovo zítra použít pouze v přítomnosti. Můžete říct, že zítra něco uděláte, ale když vyprávíte příběh, nemůžete se na den následující po dni, o kterém právě vyprávíte, odkázat jako na zítřek. To není možné ani v angličtině, kde také musíte říct „The next day, …“, ačkoliv pokud chcete znít archaicky, možná byste mohli říct „On the morrow, …“. Ve francouzštině ovšem tento výraz mají: lendemain, slovo, které se narozdíl od demain („zítra“) dá používat při vyprávění o minulosti.
„tentoden“ a „ponoci“
Příklad věty: „Tentoden dokončím práci na domácím úkolu a ponoci ho odevzdám.“
Význam: „Práci na domácím úkolu dokončím dříve, než půjdu spát, a až se vyspím, tak ho odevzdám.“
V těchto situacích se obvykle používá dnes a zítra, ovšem použití těchto slov může být matoucí v období mezi půlnocí a pátou hodinou ranní, kdy jsou mnozí z nás ještě vzhůru. Ačkoliv je již další kalendářní den, občas se chceme odkázat na dobu mezi probuzením a usnutím, a ne na dobu mezi dvěma půlnocmi.
„brzyvíkend“ a „dálvíkend“
Příklad věty: „Další skautská výprava bude dálvíkend.“
Význam věty: „Další skautská výprava nebude ten nejbližší víkend, který přijde, ale až ten po něm (příští víkend).“
Slovní spojení „příští víkend“ a „tento víkend“ jsou matoucí a občas nemusíte vědět, co jimi řečník myslí. Představte si, že je právě neděle večer nebo pondělí ráno a někdo řekne „tento víkend“. Myslí tím ten víkend, který právě je nebo ten, co začne za pět dní? Anebo si představte, že je sobota a někdo řekne „příští víkend“. Myslí tím víkend, který začne za 6 dní nebo ten za 13 dní? Dva nové výrazy „brzyvíkend“ a „dálvíkend“ by tento problém řešily.
„brzyvíkend“ by znamenal „víkend, který přijde nejdřív, ale ještě nezačal“.
„dálvíkend“ by znamenal „víkend, který bude následovat po brzyvíkendu“.
Zde je jednoduchý kalendářík:
| Datum promluvení | Co znamená „brzyvíkend“? | Co znamená „dálvíkend“? |
| pondělí 1. ledna | víkend 5. – 7. | víkend 12. – 15. |
| úterý 2. ledna | víkend 5. – 7. | víkend 12. – 15. |
| středa 3. ledna | víkend 5. – 7. | víkend 12. – 15. |
| čtvrtek 4. ledna | víkend 5. – 7. | víkend 12. – 15. |
| pátek 5. ledna | používejte „tento víkend“ | používejte „příští víkend“ |
| sobota 6. ledna | víkend 12. – 15. | víkend 19. – 21. |
| neděle 7. ledna | víkend 12. – 15. | víkend 19. – 21. |
Snadné. Uznávám, že někteří lidé nepovažují pátek za součást víkendu. Má to ještě některé drobnosti, které by bylo třeba vyřešit…
„samozřejmě2“
Příklad věty: „Byl ten pokus dvojitě zaslepený?“ / „Samozřejmě2 byl pokus dvojitě zaslepený.“
Význam: „Připadalo mi zřejmé, že ten pokus byl dvojitě zaslepený, a tak jsem nepociťoval potřebu to zvláště zdůraznit. Zřejmé to ovšem nemusí být pro každého a omlouvám se, pokud to skutečně zřejmé není.“
Tohle bude těžší vysvětlit. Kromě situace zmíněné v příkladu také občas čtu např. matematické důkazy, kde autor považuje nějaký krok za „samozřejmý“. Jak pro koho! Přesně do takových textů by se slovo samozřejmě2 hodilo. Naopak by se nedalo použít např. v reklamách typu „Samozřejmě nabízíme tříletou záruku,“ čímž se společnost chlubí ve významu „Mnozí dávají menší záruku, ale my tvrdíme, že tříletá záruka je nezbytnost pro každou dobrou společnost, a my jsme dobrá společnost, a společnosti, které tříletou záruku nenabízí, jsou špatné.“ Je tam už celkem dost rétoriky a společnost se nechce čtenáři nijak omlouvat. Zde by se nadále využívalo původní slovo samozřejmě.
A to byla slova, která mi chybí v češtině. Na závěr bych chtěl říct, že nejsem preskriptivista, jen si rád stěžuji na nedokonalost jazyka. Možná byste také rádi provedli v češtině nějakou změnu, kdybyste měli příležitost?
Tomas Volf napsal:
Vsechno dobre 🙂 Moje nejoblibenejsi je „tentoden“ a „ponoci“, ty chybi mne osobne asi nejvice z toho.
T.
Josef H. napsal:
Naprosto souhlasím s článkem, též mi chybí slovo ne-nenávidět. Dnes jsem napsal větu: „Normální je nenávidět nikoho.“ Asi to není úplně česky správně, ale snad to dává smysl..
Češtinář napsal:
„V češtině není možné vytvořit zápor od slova, které začíná příponou ne-. “
Opravdu to není možné?
Petr mi nese zprávu. × Petr mi nenese zprávu.
Zápor vytvořen bez problémů. 🙂
Petr Hudeček napsal:
Vtipné :).
Samozřejmě, ve větě, které jsi dal jako příklad, tak „ne-“ nefunguje jako předpona, ale jako kořen slova „nést“.
Anonym napsal:
„ne-“ v slově „nese“ není předponou:)
Lookas napsal:
Za prvé, řešíte předponu (je před kořenem slova) a ne příponu (ta je totiž za kořenem slova) a za druhé Češtinář má pravdu. Slova ne-návidět (návidět je zastaralý výraz) a ne-věřit, která výše zmiňuješ, totiž již předponu „ne-“ mají. Z toho důvodu je jasné, že nemůžeme přidat dvě stejné předpony za sebe. Význam slova, které hledáš je totiž něco mezi. Jak jsi sám psal: „Není pravda, že bych ti nevěřil,možná ti věřím…“, proto nemůžeme použít ani kladné slovo věřit ani záporné slovo nevěřit, ale musíme použít opis, abychom zachytili ten správný význam.
Petr Hudeček napsal:
Post jsem opravil. Děkuju.
Martin napsal:
Příští jsem překládal jako next prostě „následující“ a ne nějaký na přeskáčku. na to tu snad je přespříští nebo ne?
Michal Beran napsal:
Omlouvám se, ale slova jako brzyvíkend a dálvíkend mi přijdou trochu směšná. Avšak sám mám někdy problém pochopit, co řečník myslí, když pronese ,,příští víkend „. Pokud je středa, já vnímám příští víkend jako ten nejbližší následující. Pokud je středa, jak někdo může říct tento víkend? Můžeme říct tento den, tento týden, tento měsíc, tento rok a je to označení toho časového období, které aktuálně probíhá. Avšak ve středu žádný víkend není. Leda můžeme ukázat na kalendář a říci tento víkend, avšak to může být pak naprosto libovolný datum. Z mého pohledu je příštím víkendem ten nejbližší následující. Vnímám to analogicky, jako když pojedu vlakem, vlak jede a já řeknu, že vstoupíme na příští zastávce. Myslím, že se shodneme na tom, že bychom vystoupili na té nejbližší zastávce. Nikoliv až na té další. Stejně tak by mi přišlo právě v tom vlaku nesmyslné říkat ,,tuto zastávku “ , když by zrovna vláček uháněl hustým lesem.
Asi to možná vnímám odlišně nežli ostatní lidé, ale přesto (nebo možná právě proto) jsem tento příspěvek chtěl napsat.
Petr Hudeček napsal:
Ano, to je přesně ten problém.
Brzyvíkend a dálvíkend jsou směšná, protože neexistují. Nakonec nyní v praxi používám „tento víkend“ pokud jsem pátek-neděle (v pondělí-čtvrtek slova „tento víkend“ nepoužívám). Také používám „nadcházející víkend“ v pondělí-čtvrtek jako odkaz na nejbližší víkend a „příští víkend“ v pátek-neděli jako odkaz 7 dní dopředu.