Abstrakt: Mnozí občas rádi mluví s ostatními lidmi přes internetové komunikátory o svých životech, zprávách ze světa, společných zájmech a dalších tématech, aniž by jim chtěli sdělit nějakou podstatnou informaci nebo je o něco požádat (tomuto budeme říkat „běžné hovory“). Ovšem může být těžké zjistit, jak moc se druhému účastníkovi dialogu chce povídat nebo kdy by chtěl hovor ukončit, protože narazíme na problémy se zdvořilostí. Proto navrhujeme nový protokol pro běžné hovory, který by mohl účastníkům ušetřit čas a vést hovory právě tak dlouho, jak by oba optimálně chtěli.

Čtěte více

Původně jsem tento článek chtěl nazvat “Jak nezemřít”.

Čtěte více

Zdá se, že několik lidí v mém okolí cítí určitý pocit viny, když stráví hodně času počítačovými hrami. Takový pocit je nelogický.

Čtěte více

V prosincovém čísle časopisu Skautský svět je esej od Mukókiho, vůdce ILŠ Collegium, zvaná „Tři základní principy skautingu a chvála nedefinovanosti“, ve kterém říká, že nejen povinnost k Bohu, ale i ostatní dva principy jsou málo definované, ale že tato nedefinovanost principů je dobrá věc, kterou bychom neměli měnit. Tento článek je reakcí na Mukókiho esej, ve které se snažím ukázat na chyby v jeho argumentaci a proč bychom stejně měli definovat, co myslíme povinností k Bohu.

Čtěte více

Dnes jsem se účastnil dvou závodů v orientačním běhu.

Oba závody pořádal stejný oddíl, SAGC-CO (Sport Athlétique de Gazinet-Cestas, Course d’Orientation) – první z nich byl oblastním mistrovstvím (bez kvalifikace, tj. kdo bydlí v Gironde a vyhraje ve svojí kategorii, stane se msitrem), druhý závod byl otevřený, více relaxovanější, a zadarmo.

Čtěte více

Národní stav nouze ovlivnil univerzitu v Bordeaux asi tak… nijak. Ale pokud vás zajímají všechny podrobnosti a maličkosti, čtěte dál. Ve 22 hodin večer 13. listopadu jsem právě ukončoval Skype hovor se spolužáky z MFF (hráli jsme D&D), když vypadl proud. To by nebylo nic zvláštního – proud mi vypadává čas od času normálně, protože mám vadný sporák.

Odbočka: Sporák

Zdá se totiž, že elektrické plotýnky v mém pokoji nejsou odolné vůči vodě, což je trochu problém, protože jsou umístěny hned vedle umyvadla. Takže když myju nádobí nebo utírám mokrým hadříkem poličku nad plotýnkama, dostane se na ně vodě. V tu chvíli začnou blikat diody a pak mám buď štěstí a po pár minutách se uklidní nebo vyhodí pojistky a pak mám buď aspoň trochu štěstí a po pár hodinách začnou fungovat nebo ne, a musím zavolat opraváře. Zatím jsem si nechal plotýnky vyměnit dvakrát.

Tentokrát ovšem vypadly pojistky v celém domě. Tak jsem vypnul počítač – pro případ, že by to bylo dlouhodobé, bych potřeboval šetřit energii.

Pak jsem si řekl, půjdu na chodbu se podívat, jestli fungují světla aspoň na chodbě, tak jsem začal hledat baterku, našel jsem jí, a zjistil jsem, že už nefunguje (já s baterkama asi neumím dobře zacházet) a než mi došlo, že bych mohl použít baterku na mobilu nebo prostě jen jít na chodbu bez světla, tak elektřina opět naskočila. Hloupě já.

Jakmile jsem zapnul počítač znovu, tak na mě vyskočila Windows 10 notifikace, že „Attaque terroriste en cours à Paris“, což bylo zvláštní, protože normálně mě o novinkách neinformuje. Asi měla označenou nějakou vysokou prioritu nebo něco. Každopádně jsem pak otevřel tunu záložek a poslouchal zprávy až do tří do rána, kdy už přestaly být tak zajímavé. Projev prezidenta byl velmi silný.

Myšlenky, které mi v tu dobu probíhaly hlavou, byly:

• Snad to není jen předzvěst mnohem silnějších útoků.
• Bude válka nebo nebude válka?
• #PrayForParis, huh? Chytré.
• #PrayForJapan, cože? Tsunami??! 18000 mrtvých??!!… uh, aha, Twitter mluví o tsunami z roku 2011… stupidní Twitter.
• Ach jo. Přesvědčit lidi, že pátek třináctého nepřináší smůlu bude teď ještě těžší.

V sobotu ráno jsem otevřel zprávy a první věc, co jsem přečetl, byl příběh nějaké pařížské občanky, jak v sobotu ráno vyšla nakoupit a zjistila, že je všude zavřeno. Zjistil jsem, že já doma také nemám vůbec žádné jídlo. Vykouknul jsem z okna ven a nikde nebyl vůbec nikdo. Nakonec jsem se rozhodl spíše jíst, a dojel jsem nakoupit. Cestou ani v obchodě jsem neslyšel nikoho o pátečních událostech mluvit.

Přes víkend začaly přicházet e-maily.

První přišel v sobotu večer od prezidenta univerzity:

[…] Všichni jsme šokováni násilnými atentáty včerejší noci v Paříži […] Byl vyhlášen stav nouze a třídenní národní smutek. Pařížské univerzity byly zavřeny, ale tento příkaz se neaplikuje na náš region, jak to upřesnil prefekt dnes odpoledne. […] Všechny naše aktivity tedy pokračují, obzvláště vyučování a zkoušky, stejně jako minulý týden. […] Naše vlajky byly vyvěšeny na půl žerdi a v pondělí v poledne budeme držet minutu ticha. Následuje seznam míst na našich kampusech, kde se budou konat pietní shromáždění […] Připomínám, že příkazy plánu Vigipirate jsou aktuální více než kdy dřív: mějte u sebe neustále občanský průkaz nebo kartu studenta; nepřijímejte neidentifikované balíky, nenechávejte svoje tašky bez dozoru a upozorněte síly pořádku, pokud najdete podezřelou tašku; […] A konečně, do zahraničí v nadcházejících dnech cestujte jen z nezbytných důvodů. […] Se všemi otázkami se neváhejte obrátit na univerzitního funkcionáře pro bezpečnost a obranu. […]

Naše univerzita má vedoucího „bezpečnosti a obrany“? Wow.

V neděli večer pak přišel e-mail od ministra školství:

[…]

Byl to dvoustránkový dopis plný celkem prázdných slov.

„Byli jsme zasaženi na srdci, ale to neznamená, že jsme byli oslepeni.“, co to znamená?

Byla v dopisu jedna zajímavá věta, a totiž „Nejlepší odpověď nebude nikdy diktována strachem nebo nenávistí, ale hodnotami, které jsou naše a kterým chceme být věrní.“

Když jsem v pondělí ráno šel na oběd, visela na dveřích cedule „Výdej oběda bude přerušen od 11.55 do 12.05. Prosím držte ve 12.00 minutu ticha.“. Doobědval jsem krátce přes 11.55, a potřeboval jsem jít znovu nakoupit, tak jsem šel do tramvaje, kam jsem přišel krátce před dvanáctou.

Tramvaj přijela do zastávky, otevřela dveře a z reproduktoru se ozval hlas řidičky: „Pro ty, kteří právě přistoupili: Budeme nyní držet minutu ticha, a poté budeme pokračovat v cestě. Prosím, připojte se také.“ a pak se na elektronických cedulích, kde se normálně objevuje konečná nebo následující stanice, objevil text „Hold obětem útoku 13. listopadu“. Pěkné. Po minutě se opět ozvala řidička, zavřela dveře a tramvaj se rozjela, a čas od času na elektronické tabuli projel text „Byl vyhlášen národní stav nouze. Buďte během cestování na pozoru.“

Když jsem se odpoledne dostal do budovy s počítačovými laboratořemi, zjistil jsem, že na tabuli, kde se obvykle objevují rozvrhy, teď je slavný internetový obrázek:

A večer pak přišel poslední e-mail, tentokrát z oddělení zahraničních vztahů:

Drazí studenti, […], vzhledem k tomu, že byl vyhlášen stav nouze, se vztahují kontroly identity na celé teritorium. Silně vám doporučuji se pohybovat s originálem vašeho občanského průkazu (a povolením pobytu pro neevropské studenty). Také mi prosím potvrďte, že jste v pořádku […].

Samozřejmě poslední zmíněné věty jsem si nevšiml a odepsal jsem až dnes večer, když oddělení napsalo druhý e-mail, mnohem stručnější („Pokud jste ještě nepotvrdili, že jste v pořádku, udělejte to rychle, totiž dneska, abyste nás uklidnili.“).

A to je zhruba všechno. Slovo „terroriste“ jsem „na ulici“ slyšel za tento týden celkově asi tak jednou. Život tu pokračuje jako předtím.

---

 

A teď internet. Nemám žádný názor na diskuze probíhající na Facebooku a v tuto chvíli ještě nemám zformovaný ani politický názor, ale wow, ten Facebook.

Člověk1: „#PrayForParis!“
Člověk2: „Člověk1 je blbej, protože mu nezáleží na smrtech, které způsobuje (malárie/občanská válka/jiné teroristické útoky/oblast, na které mi záleží).“
Člověk3: „Člověk2 nenávidí Paříž. Lidi jako on nemají na Facebooku co dělat.“
Člověk4: „Člověk1-3 se snaží získat status postováním o Paříží, zatímco já truchlím.“
Člověk5: „Ooh… Facebook mi umožňuje si hodit fotku do hezkých barev.“
Člověk6: „Kdo si změní fotku do francouzské trikolóry je idiot.“
Člověk7: „Všimněte si, že jsem si nezměnil fotku. Dobře já, že?“

Ujišťuji vás, že se tímto postem nesnažím získat status nebo něco. Přiliš mi na tom nezáleží. A PrayForParis postovat nemůžu, protože modlení se je příliš spojeno s křesťanstvím.

---

 

A zakončíme perličkou z francouzských dopravních značek:

Zdá se, že Francouzi si fakt chtějí být jistí tím, kdo na kruhovém objezdu pojede jako první. Jak jinak si vysvětlit, že na kruhovém objezdu u univerzity jsou následující dvě značky deset metrů od sebe:

---

#JeSuisParis

 

Toto je checklist – odškrtávací seznam – pro administrativní postup a kroky, které je třeba zařídit, pokud chcete odjet na studijní pobyt Erasmus z Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy. Možná se bude hodit budoucím studentům.

Tento checklist bude také specifický pro Francii, a trochu i pro Univerzitu v Bordeaux. Některé kroky budete muset upravit podle své cílové školy a země.

• Výběr cílové školy (březen)
  • Zhruba na začátku března je zveřejněn seznam škol, se kterými má MFF daný akademický rok dohodu. Odkaz na seznam bude na stránkách MFF (2015/2016 zde). Vyberte z něj školu, která vás zajímá. Snažte se vybrat školu z vašeho oboru, protože např. pro matematickou dohodu budou mít přednost matematikové před informatiky.
  • Můžete vybrat více škol, ale já jsem vybral jen jednu, takže nevím, jak proces funguje pro studenty, kteří zvolí více ško.
• Výběr předmětů na cílové škole (březen)
  • Podívejte se na webové stránky cílové školy a snažte se najít jejich ekvivalent SISu nebo Karolínky, a zjistěte tak, jaké předměty byste se na té škole učili (Bordeaux zde). To vám může pomoci vybrat školu.
  • Sestavte z těchto předmětů rozvrh. Na některých školách nebudete mít žádnou možnost výběru, ale většinou ano.
  • Pošlete svůj návrh rozvrhu zástupci cílové školy, aby zkontroloval, jestli takový rozvrh skutečně jako výměnný student budete moci mít.
  • Zjistěte, jestli na MFF není nějaký váš povinný nebo povinně volitelný předmět podobný některému z těch, které budete studovat. Pokud ano, napište garantovi tohoto předmětu, jestli by vám uznal studium v zahraničí. Pošlete mu sylabus zahraničního předmětu, pokud se vám ho podaří najít. Pokud ne, požádejte o něj garanta zahraničního předmětu.
• Vyplnění online aplikace (březen)
  • Přihlaste se do online aplikace Univerzity Karlovy (link) a vyplňte přihlášku. Vytiskněte si formulář Learning Agreement.
• Podání přihlášky (březen)
  • Obejděte garanty těch předmětů, které si chcete nechat uznat jako povinné nebo povinně volitelné (viz předcházející krok) a řekněte jim, ať vám to podepíší v Learning Agreementu.
  • Zbytek podpisů si nechte dát od koordinátora dohody.
  • Nechte si podepsat Learning Agreement různými lidmi, a to v pořadí – nejprve musíte dát podpis vy, pak katedrální koordinátor, pak institucionální koordinátor. Institucionální koordinátor odmítne dát podpis, pokud tam ještě není katedrální podpis.
  • Napište motivační dopis – v češtině nebo v angličtině (musí to být jazyk, kterému budou rozumět čeští koordinátoři, popř. děkan). Dopis musí být napsán na formuláři ze stránek MFF.
  • Odevzdejte motivační dopis, Learning Agreement, vytisknutou přihlášku z webových aplikací a jakékoliv další dokumenty, které mohou přispět vaší motivaci, koordinátorovi vaší dohody. Já jsem jako další dokumenty přiložil certifikát znalosti francouzštiny a doporučující dopis od vedoucí bakalářské práce.
• Podání přihlášky (duben)
  • V polovině dubna dojděte za katedrálním koordinátorem, abyste zjistili, že jste byli nominováni.
  • Okamžitě poté pošlete přihlášku na zahraniční školu. Na jejich webových stránkách by mělo být uvedeno, jak se výměnný student může přihlásit. Obzvláště ve Francii mohou chtít, abyste přiložili velké množství různých průkazných dokumentů.
  • Časem vám poštou přijde dopis o nominaci a o přiznání stipendia z MFF.
  • Časem vám přijde e-mail (nebo dopis) s názvem „akceptační dopis“ z cílové školy. To rozhodně nemusí být v dubnu (já ho dostal v červenci).
• Zajištění letenky/dopravy (duben až srpen)
  • Pokud budete cestovat letadlem, tak čím dříve nakoupíte letenku, tím bude levnější. Vymyslete, jestli budete chtít mít s sebou dvě zavazadla nebo jedno. Zavazadlo navíc stojí dost peněz, ale kupovat věci v západních zemích, protože se vám nevešly do kufru, také stojí dost peněz.
• Zařízení bankovního účtu (duben až srpen)
  • Zavolejte do pobočky Komerční banky, jejíž adresu najdete na stránkách MFF, že byste si chtěli zařídit technický účet pro Erasmus. Domluvte schůzku.
  • Dojděte na schůzku a založte si účet.
  • Číslo účtu vyplňte do online aplikace Univerzity Karlovy.
• Podepsání účastnické dohody (duben až srpen)
  • Napište Evropské kanceláři Univerzity Karlovy, že jste do přihlášky vyplnili číslo účtu a že byste chtěli podepsat účastnickou dohodu. Odpoví vám, že pošlou něco k podepsání děkanovi/proděkanovi a že vám napíšou později.
  • O několik dní později dostanete e-mail, že si můžete přijít vyzvednout účastnickou dohodu.
  • Přijďte do Evropské kanceláře a podepište dohodu.
• Sjednání zdravotního pojištění (červenec)
  • Zařiďte zvláštní zdravotní pojištění do zahraničí. Při výběru pojišťovny dávejte pozor, jestli nabízí také pojištění odpovědnosti za škodu (často vyžadují zahraniční školy) a jak často se musíte vracet do České republiky.
• Zápis na cílové škole (září)
  • Po příjezdu na cílovou školu se prezentujte na místním oddělení pro zahraniční vztahy a tam už snad dostanete podrobné instrukce, co všechno musíte udělat. Dávejte pozor, protože mnohé instrukce mají časové limity, např. že změny rozvrhu lze dělat jen v září apod.
  • MFF chce, abyste naší školu informovali hned, jakmile se něco ve vašem studijním plánu změní.

 

Pro Francii je poměrně těžké zařídit ubytování, proto jsem postup k získání univerzitní koleje popsal zvlášť:

• Zařiďte si národní studentský účet (březen)
  • Na stránkách francouzského studentského systému proveďte registraci a získejte tak svoje identifikační číslo INE.
  • Systém není stabilní a možná vám během registrace spadne. V takovém případě napište e-mail na technickou opravu, často to dokážou spravit.
• Vytvořte žádost o ubytování (březen)
  • Opět na stránkách PVE založte žádost o ubytování. Máte možnost zvolit až čtyři žádosti. Použijte všechny.
  • Nechcete „chambre traditionelle“, chcete buď renovované pokoje nebo ještě lepší. „Tradiční“ pokoje jsou desítky let staré a nehygienické. Renovované pokoje stojí jen o sto euro víc, vyplatí se to.
  • Žádost pošlete, spolu se všemi žádanými dokumenty, na adresu svého CROUS.
  • Podrobnější informace najdete na webu CROUS, který přísluší vašemu regionu.
• Komunikujte s vaším CROUS (duben až srpen)
  • Budou po vás nejspíše vyžadovat doplnění tuctu dalších dokumentů. Udělejte, co říkají. Jedna z věcí, co budou chtít, je, abyste poslali informaci také své cílové škole.
• Zařiďte si kauci CLÉ (květěn až srpen)
  • Francouzský systém vyžaduje, aby se nějaký Francouz zaručil za to, že budete platit nájem. Vy žádného takového Francouze neznáte, proto se za vás zaručí státní organizace, které za to budete platit 4 eura měsíčně.
• Zažádejte o studijní ubytování CAF (září)
  • Hodně štěstí.
  • Prý je o náhodě, jestli ho dostanete nebo ne.
  • Také jde o výdrži, protože s CAF se komunikuje fyzickou poštou a s odpověďmi si dávají dost načas. Mnoho lidí nedokončilo svoje žádosti dřív, než se vrátili do ČR.

Ještě jedno varování: na francouzském internetu nepoužívejte háčky ani čárky. Francouzi neznají Unicode.

Připravil jsem pro vás fotovýlet Univerzity v Bordeaux. Pojďte se podívat!

Čtěte více

Vedoucí ve skautu mají mnoho úkolů a povinností, ale žádná z nich není důležitější než vrátit svěrené děti živé a bez trvalého postižení zpět domů. Z tohoto pohledu by bylo nejvýhodnější děti od rodičů vůbec nepřebírat…

Každá činnost, kterou konáme, s sebou nese riziko. Jsou činnosti, které nejsou téměř vůbec rizikové – např. ležení v posteli nebo hraní počítačových her. Jsou činnosti, které jsou lehce rizikové – např. přejití silnice nebo jízda autem. A jsou činnosti, které jsou velmi riskantní – např. noční výsadek. Které z nich si můžeme na skautských akcích dovolit?

Myslím, že bychom si jich měli dovolit jen velmi málo. Obecně ke splnění našeho poslání nepotřebujeme moc rizikových aktivit. Potřebujeme snad prozkoumávat jeskyně, abychom děti naučili konat dobré skutky? Co se týče zábavy a zážitků, riziko není dobrý způsob, jak zábavu zajišťovat. Je pravda, že mnohé zábavné činnosti jsou rizikovější, ale na příkladu počítačových her vidíme, že mnoho zábavy lze získat naprosto bezpečnou aktivitou.

Čtěte více